Změny příjmení ve světě a v České republice

Příjmení jsou nepochybně jeden z nejvýznamnějších prvků naší identity. V minulosti se však příjmení měnila zcela běžně, přestože to dnes není zcela běžné. V tomto článku se budeme zabývat změnami příjmení ve světě a v České republice.

Ve středověku a raném novověku mělo každé společenství své vlastní zvyklosti v otázce příjmení. Například v Polsku bylo velmi běžné, že ženy si zachovávaly svá původní příjmení a muži měnili svá příjmení, když vstoupili do manželství. Na druhé straně v Německu bylo v té době běžné, že se příjmení zdědila z otce na syna.

V průběhu 19. století se však v mnoha zemích začaly objevovat snahy o zavedení pevného systému příjmení. To bylo mj. z důvodu prosazování státní identity a potřeby jednoznačně identifikovat jednotlivé osoby. Na konci 19. století byl v mnoha evropských zemích, včetně Rakouska-Uherska, zaveden státem kontrolovaný registrační systém a byl také zaveden zákon o příjmení.

V České republice přecházeli lidé od svých původních příjmení k různým novým příjmením už před vznikem kontrolního registračního systému v roce 1919. V roce 1787 císař Josef II. podepsal patent, který ukládal vydávat šlechtická privilegia jen po dokázání vlastního šlechtického původu předků. Díky tomuto opatření si mnozí poddaní změnili svá původní příjmení na zdánlivě šlechtická, aby tak získali lepší společenskou pozici.

V 19. století se v některých oblastech Čech objevila tendence k větší české národnostní orientaci a s tím související změna příjmení. Příkladem může být rozšíření příjmení Novák a Novotný na úkor původních německých příjmení, která byla v některých oblastech zcela běžná.

Během 20. století se změny příjmení staly méně častými, ale stále se objevují. Ve světě je velmi běžné, že lidé si mění své příjmení při přechodu na jiné náboženství, po uzavření manželství, když potřebují ukončit příbuzenskou linii, nebo kvůli svému uměleckému jménu.

Stejně tak se v České republice také objevují změny příjmení. Příkladem může být změna příjmení z německého na české po Mnichovské dohodě v roce 1938 nebo změny příjmení po roce 1989, kdy mnoho lidí odhodilo svá původní příjmení za těmi novými, které jim daly novou identitu.

V některých případech se lidé mohou rozhodnout změnit si své příjmení z důvodu neslučitelnosti s rodinnými tradicemi nebo z osobních důvodů. Změna příjmení však obvykle není příliš jednoduchý proces a v mnoha zemích je nutné projít několika řízeními a splnit určité podmínky.

Kromě těchto změn příjmení jsou v některých kulturách běžné také změny rodičovských jmen. V Rusku, například, si mohou ženy v době sňatku měnit své rodičovské jméno na jméno otce svého manžela. V mnoha částech světa je také běžné, že se lidé rozhodnou příjmení vůbec nemít.

Ať už si lidé mění své příjmení nebo ne, příjmení jsou jedním z klíčových prvků naší identity a pronikají celým světem. I když se zvyklosti v otázce příjmení mohou v různých oblastech lišit, je jasný trend k jednotnému a stabilnímu systému příjmení ve světě.