Příjmení a jejich historické kořeny

Každý z nás má své jméno, a pokud jsme si vybrali vlastní příjmení, naše jméno má i historii, kořeny, kterými je propojené se zemí, kde jsme se narodili, či v případě některých rodů, kořeny, které sahají daleko do minulosti. V tomto článku se podíváme na to, jak jsou příjmení v Česku vytvářena, jak vznikala a jak se proměňovala během staletí.

Původní příjmení v Česku

Příjmení, jak je známe dnes, se v českých zemích začala objevovat až ve 13. století. Před tím bylo běžné, že lidé používali pouze křestní jméno, které bylo doplněné jménem otce. Tento způsob identifikace lidí však nebyl příliš praktický, zejména v dobách, kdy se v rámci rodiny používala stejná křestní jména nebo když byl otec neznámý.

První příjmení, které se začala objevovat, byla odvozená z profese, například skládali příjmení Kovařík, Tkadlec, Ševčík, související s místem pobytu, například Hradský, Rychtařík, nebo odvozená z fyzického rysu, například Hrubý, Koukal.

Kromě těchto klasických druhů příjmení se objevila také příjmení, která byla odvozená od přezdívek nebo příjmení založená na jiných příjmeních nebo křestních jménech. Například příjmení Pospíšil, Tesař nebo Novák.

Vliv jazykových změn

S vývojem jazyka se postupně měnila i forma příjmení. Dřívější tvary příjmení se často lišily od těch, které známe dnes. Například Kovař byl kdysi Kovář či Kovar, Hrubý byl Hrubýö, Král byl Kráľ.

Vliv církve

Vliv církve na příjmení se objevil především u duchovenstva. Důvodem byl fakt, že nechtěli, aby se u nich používaly běžné rodinné příjmení. Některá příjmení duchovenstva mohou být odvozena od příjmení svých patronů, například Bartošová, které bylo odvozeno od jména sv. Bartoloměje. Jiná příjmení mohou být odvozena od theolozních pojmů, například Kalous – pochází z latinského slova calix, což značí kalich.

Zákony o příjmení

V roce 1787 byl vydán zákon, který zaváděl povinnost používání příjmení. Příjmení bylo nutné zapsat do církevních knih. Pokud toto nebylo provedeno, bylo možné být nakonec nucen přijmout příjmení dle nějakého obecného pravidla, jako například příjmení Dvořák (pocházejíci z Dvora).

V roce 1850 byl vydán nový zákon, který umožnil přijmout nové příjmení. V té době se v Česku většina příjmení už používala, ale mohl být problém, pokud se nějaký člověk narodil jako zemanova dcera a chtěl být úředně registrovaný s jiným příjmením. Proto tento zákon umožnil, aby lidé přijali nové příjmení bez toho, aby museli dokazovat jejich předchozí příjmení.

Moderní příjmení

S příchodem 20. století bylo již běžné a zvykem používat křestní jméno a příjmení. Moderní příjmení, která vznikla v posledních stoletích, se již objevují v mnohem větší míře a mohou být odvozená od jmen měst, křestních jmen, přezdívek, osobností, zvířat a rostlin.

Příkladem může být příjmení Moravec, Marvan, Marhoul, které pochází z Moravy, nebo příjmení Kopečný, Kopřiva, Kocour, které bylo odvozeno od rostlin či zvířat.

Příjmení a genealogie

Při studiu rodinné genealogie je často potřeba vědět, jakým způsobem vznikla příjmení a jak se vyvíjela. To může poskytnout cennou informaci o genealogii rodiny a dokonce pomoci najít příbuzné, kteří by mohli být jinak těžko zjititelní.

Pokud máte zájem o studium genealogie a rodinné historie, můžete se obrátit na společnosti a organizace specializující se na genealogii a pomoc při bádání v archivech.

Závěr

Příjmení nás provází celým životem a mají své historické kořeny. Postupně se vyvíjela a měnila a dodnes jsou vytvářena nová příjmení. Studium rodinné genealogie může být zajímavé a pomoci nám objevit tajemství rodinného dědictví a historie.